Skip to content

Role facilitátora

Facilitátoři nejsou neutrálními pozorovateli, ale těmi, kdo prostor aktivně drží. Jejich přítomnost, jazyk, držení těla, tón hlasu i práce s vlastními emocemi přímo ovlivňují atmosféru ve skupině. Před zahájením setkání by se facilitátoři měli věnovat sebereflexi:

  • Jaké osobní zkušenosti, předsudky nebo emoční spouštěče mám ve vztahu k tomuto tématu?

  • Jak by mohly ovlivnit mé reakce, tón komunikace nebo způsob vedení?

  • Co potřebuji, abych zůstal/a ukotvený/á, přítomný/á a nestranný/á?

Tato reflexe nesměřuje k potlačení osobních názorů, ale k tomu, aby nepřebíraly kontrolu nad procesem ani jej nezkreslovaly.

Nastavení společných pravidel

Pravidla ve skupině vznikají společně nebo jsou jasně představena na začátku a podle potřeby se k nim průběžně vracíme. Typická pravidla zahrnují:

  • Mluvte z vlastní zkušenosti.

  • Naslouchejte s cílem porozumět, ne odpovědět.

  • Nedávejte nevyžádané rady ani nediagnostikujte.

  • Respektujte ticho i emoční reakce.

  • Kdykoli si můžete dát pauzu nebo odejít.

  • To, co se sdílí v tomto prostoru, zůstává zde.

  • Respekt k lidským právům a důstojnosti.

  • Žádné nenávistné projevy.

Pravidla neslouží ke kontrole — jsou nástrojem společné péče.

Předvídání citlivých momentů

Facilitátoři jsou vedeni k tomu, aby předem zvažovali, kde může dojít k napětí nebo silným emočním reakcím, a to tím, že:

  • si předem projdou otázky a aktivity;

  • zohlední složení skupiny a vztahy a rozložení vlivu mezi účastníky;

  • připraví si možnosti pro zklidnění a regulaci emocí.

Během setkání facilitátoři sledují:

  • změny v řeči těla;

  • stažení se nebo neklid;

  • ticho, které působí tíživě, nikoli jako prostor pro zamyšlení.

Zásah může spočívat ve zpomalení tempa, pojmenování toho, co se děje, nebo nabídnutí přestávky — vždy bez zahanbování.


Přítomnost, vedení a empatie


Efektivní facilitace vyvažuje:

  • empatii — naladění na emoce a životní zkušenosti účastníků;

  • vedení — schopnost udržet hranice a strukturu.

Facilitátoři jdou příkladem prostřednictvím:

  • klidného hlasu;

  • respektujícího jazyka;

  • otevřenosti vůči nejistotě;

  • ochoty přiznat, když je něco obtížné.

Vedení neznamená kontrolu a empatie neznamená zachraňování.

This site uses cookies

In order to provide you with the best browsing experience we use cookies. If you disagree with this, you may withdraw your consent by changing the settings on your browser.